Někdy to jde, jindy ne. Nedávno jsem se přidala ke skupině dětských klaunů, kteří objíždějí nemocnice, především dětská oddělení a dělají jim radost. Jednu jsme dětem dovezli dokonce zmrzlinu, tedy těm, které, vzhledem ke své diagnóze, mohly. Už tam ale nepracuji. Bylo mi totiž dětí tolik líto, že místo, abych je rozveselovala, vždycky jsem měla slzy na krajíčku. Vykouzlit úsměv na tváři jsem pak potřebovala spíš já.

Opuštěné děti byly vděčné

Azylový dům není moc veselé místo. Záleží ovšem na úhlu pohledu. Pomáhají tam matkám a jejich dětem, které potřebují pomoc. To když je jejich partner bije, šikanuje je, nebo je jinak ponižuje. Všechno zmíněné je naprosto příšerné. I proto za nimi občas zajdu. Teď naposledy jsem jim donesla několik zmrzlin. Jen tak, prostě proto.